Cílem je, abychom byli ve svém životě šťastní a objevili v sobě pevnou sebeúčinnost – ten vnitřní kompas, díky kterému budeme v každé situaci přesně vědět, co máme dělat.

Je dobré si uvědomit, že veškeré problémy vznikají tak, že naše mysl není smířena s tím, v jaké situaci se nacházíme nebo jak se cítíme. Jsme v odporu vůči nějaké skutečnosti, nebo dost často spíše vůči představě o tom, co se může stát či co se již stalo.

Cílem je přestat bojovat se životem a uvolnit se do něj.

Kdybych to měl opravdu hodně zjednodušit, tak hledejme ve své mysli a těle to, co je zatnuté, a uvolňujme to, dokud se nebudeme cítit lépe (ideálně = perfektně, bezchybně).

Dostávejme se do klidu. Jedna z nejrychlejších technik na zklidnění je prodloužit náš výdech oproti nádechu.

Odpor – zatnutí – zpracujeme uvolněním, tedy přijetím. Krásně se to přijetí popisuje na příkladu otužování. Pokud je naše tělo vystaveno nějakému diskomfortu, reaguje. Konkrétně na chlad většinou zatnutím (odporem) a my s tímto pocitem (reakcí těla) bojujeme, dokud se nezmění prostředí (chlad) na pro nás tolerované (teplota, na kterou jsme zvyklí = bezpečí), nebo dokud se „vědomě“ skrze svou mysl, i přes stávající chlad (nebezpečí), nerozhodneme přestat bojovat s nepohodlím a neuvolníme se do nového prostředí (důvěřujeme). V takovém případě dáváme „svému“ tělu skrze „svou“ mysl zprávu, že jsme vyhodnotili situaci jako bezpečnou a není třeba se jí bránit. V případě, že tělo nabyde dojmu, že jsme skutečně v bezpečí, přestává se klepat a své zatnuté svaly uvolní. Dostává-me se do klidu, protože se cítí-me bezpečně.

Zprávy přes „naše“ tělo k „naší“ mysli:

Klid = uvolnění = bezpečí

Neklid, stres, tlak, stažení, diskomfort = nebezpečí

Pokud Vám výše uvedené dává smysl, ale nevíte, kde začít a jak na to…